Blasterova databáze komentářů, příběhů, ...

Kdysi dávno, ještě ve starém světě bojovaly proti sobě 2 strany. Na jedné byli lidé, trpaslíci, elfové, hobiti a enti, kteří moc nevyhledávali boje a byli spíš neutrální, jen když je někdo napadl tak vytáhli své mohutné kořeny ze země a bránili své husté lesy. Jen zřídka zaútočili a to když se ubránili nepřátelům, většinou skřetům nebo skorutům. Na druhé – rasově rozdělené straně byli skřeti, skuruti, nekromanti, temní elfové a nájemní žoldáci, kterým všichni říkali barbaři. Jen moudří mágové, jejichž magie byla do té doby nepřemožena zůstali neutrální.

Celý příběh hraničáře Fergase začal v Krčmě u Kulhavce, kde starý muž zahalený do černého pláště se zvláštním znakem na zádech mu dal klíč a prozradil, kde se skrývá tajná podzemní skrýš. Poté muž odešel, řekl pár slov v cizím jazyku a zmizel. Fergas byl ztuhlý, přemýšlel o všem, co mu stařec řekl, jestli je to pravda, jak se tam vůbec dostane a hlavou se mu honily i jiné myšlenky. Rozhodl se, že se vydá na cestu, ale napřed se pořádně posilní a rozmyslí si, kudy půjde, protože v okolí jsou skřeti a plení neutrální osady a vesnice. Rozhodl se, že se obloukem vyhne barbarským městům a pevnostem a půjde přez trpasličí hory. Trpaslíci mu totiž neudělají, žijí s lidmi v míru. Nechtěl se totiž dostat do žádných potíží.

Když došel na hranice trpasličích hor, z dálky viděl kouř stoupající k nebi. Znepokojen se rozběhl vpřed. Když doběhl blíž, viděl trpasličí osadu v plamenech. Viděl, jak malé postavy běží ke skále, tak se vydal za nimi, protože chtěl zjistit, co se zde přihodilo. Doběhl k jeskyni. Odtud slyšel nějaké hlasy. Vešel dovnitř a poznal, že to jsou trpaslíci. „Co se zde stalo?“ zeptal se Fergas. Z davu tpaslíků vylezl trpaslík v plátové zbroji. „Kdo jsi?“ tázal se trpaslík. „Jsem člověk a jmenuji se Fergas. Vidím, že asi potřebujete nějak pomoct, rád bych pomohl. Ale jen to, co je v mých silách.“ „Už čtvrt roku bojujeme s nájezdy skřetů, někdy i barbarů. Dojdi do hlavního města trpaslíků – Trpasluj a dones králi tuto listinu, závisí na tom život nás všech, co žijeme tady v tomto okolí.“ „Ano, ale jak se tam dostanu?“ „Jsou dvě cesty. Jedna vede skrz portál, který jsme kdysi objevili a druhá vede přez zemi bažin.“ „Po cestě si dej velký pozor na skřety a barbary. Budeš muset jít okolo barbarských pevností a pořád na východ. Tak se doptej na obelisk osudu a v jeo blízkosti je onen tajný portál. Nejspíš bude ukryt v houští mezi stromy. Na cestu ti ještě dám luk a šípy, meč a malou kapesní dýku.“ „Díky, opatrujte se přátelé.“ „Také se opatruj. Ještě bych ti zapomněl dát nějaké peníze.“ Trpaslík se otočil a řekl pár slov jejich jazykem. Ze zadu vyběhl tipický trpaslík s dlouhými červými vousy a podal Fergasovi váček se zlatem. „Sbohem a díky.“ hraničář se otočil a pomalým krokem odešel.

Po cestě k portálu neměl velké potíže, protože barbaři a lidé jsou si podobní. Liší se skoro jen výškou. Barbaři jsou vyšší než lidé. Fergas ale není o moc menší, protože v jeho žilách koluje trocha barbarké krve. Ale přece jen se po cestě musel vyhýbat skřetím skupinám, na které si dával velký pozor. Ještě než došel k portálu uviděl dva skřety, jak vedou bezbranného trpaslíka. Fergas se skryl, vytáhl luk a šípy, napjal tětivu, zacílil na bližšího skřeta. Střelil ho přesně do hrdla. Druhý skřet, vyděšený z této střely se dal na zběsilý útěk. Fergas po něm ještě vystřelil dva šípy, ale první minul a druhý také. „Díky zachránče. Jsem ti navždy zavázán.“ „To nemusí být.“ zasmál se Fergas. „Jak se jsmenuješ?“ „Glavin.“ odpověděl trpaslík. „Jsem královský zvěd. Náš král mě sem poslal, abych zjistil, jak se našim osadám daří, projel okolí a odvezl některé natěžené suroviny.“ „Já právě jedu od tamtud. Skřeti a barbaři vám vypalují a plení vesnice. Musím co nejrychleji za vašim králem, nesu mu velmi důležitý vzkaz. Pokud ho nedonesu králi, tak zemře mnoho neviných trpaslíků žijících v koloniích v říši barbarů.“ „Můžu jít s tebou? Znám ty nejrychlejší cesty, které tě zavedou do trpasluje.“ „Ano, bude mi potěšením.“ „Jáké je vůbec tvé jméno?“ „Jmenuji se Fergas. Ale už dost rozpravování. Musíme se co nejrychleji dostat do trpasluje.“ „Ano, pojď za mnou, zavedu tě tam.“

Prošli skrz portálem a ocitli se v jiném kraji. U brány byla spousta trpasličích stráží. Glavin došel ke koním, kteří byli v blízké stáji. Ten si vybral zakrslého koně a Fergasovi vybral normálního koně, pro trpaslíky velkého. Rychle si je osedlali a vydali se na cestu.

Uplynul skoro týden, co se dostali do Trpasluje. Po cestě potkali mnoho trpaslíků, ale i lidi a hobity. „Otevřete bránu“ vykřilk jeden z trpaslíků strážících bránu. Fergas a Glavin jeli nyní zvolna. Celé město bylo hlídáno trpaslíky v plátové zbroji. Když oba přišli k paláci, zastavil je trpaslík v pozlacené zbroji. Glavin mu řekl něco nesrozumitelného a pak bylo jen slyšet pokyn k otevření mohutných dveří do královského paláce. Vnitřek byl přenádherný. Byly zde různé pozlacené, postříbřené zbroje, posázené drahými kameny. Vázy z daleka, různé jiné na pohled překrásné věci, ale hlavně zde bylo na stolech hodně jídla. Když oba sošli ke králi a Fergas mu předal vzkaz, král se zamračil a pohlédl na hraničáře. „Tak ty jsi člověk?“ „Ano pane.“ „Jistě musíte být vyčerpaní a vyhladovělí po dlouhé cestě. Zatím se najezte a odpočiňte si.“ král si zavolal sluhu a něco mu řekl. Po chvíli přišel nejspíš nějaký vysoce postavený voják, král mu řekl, ať jde k jeho veliteli a předá mu zprávu, kterou teď napsal. Podal mu ji a voják odešel. „Můj pane, mohl bych do tvých služeb?“ tázal se fergas. „Líbíš se mi Fergasi, rád tě přijmu. Zítra ti přijde můj sluha říct, kde se máš připravit.“ „Ano, děkuji pane.“ Fergas se otočil a odešel.

Půl roku s úspěchy a povíšenímy pracoval Fergas ve službách krále, až jednou si ho král nechal pozvat k sobě. „Přišel ke mně posel a donesl špatné zprávy.“ Fergas jen naslouchal. „Skuruti porazili naše vojsko na jižních hranicích a popravili všechny generály. Budeme tam muset poslat další vojáky, ale všichi velitelé jsou někde na přidělených hlídkách, takže mě napadlo, že budeš velet našemu vojsku, které půjde proti skurutům. Rozešlu rychlé posly, aby sehnali vojsko. Nejseš doufám proti?“ „Nejsem pane, právě naopak, jsem nesmírně potěšen, ale měl bych jedno přání, jestli mohu mít pane.“ „Jistě, jaké je to přání?“ „Může bojovat po mém boku váš královský zvěd Glavin?“ „Pokud nebude nic namítat, tak ano.“ „Bude mi potěšením pane“ odpověděl vedle stojící Glavin. Ještě se zeptal na vojenské taktiky a kudy mají postupovat, aby se dostali co nejrychleji na jih.

Uplynul již týden, co naposledy spatřili Trpasluj,ale už mají před sebou boj. Zatím jen lučišníci střílejí z luku. Spousta nepřátel padlo k zemi, ale ještě víc jech běží vpřed. Skuruti jsou příliš blízko, proto dostali trpaslíci na povel útočit. Strhla se velká krvavá bitka, mezi tím z boku nadjeli jezdci na koních a pobili překvapené skuruty, kteří byli tímto tahem obklíčení. Trvalo sedm hodin, než padl poslední skřet.

Po vítězné bitvě se tři dny oslavovalo, pilo se na počest Fergase a Glavina, kteří byli řádně odměněni a povíšeni do rytířského řádu. Před pár dny byl objeven nový portál na severním ostrově. Mezi místními lidmi žijícími na ostrově se traduje, že tudy kdysi cestovali bohové, proto území okolo brány je pojmenované cesta bohů. Krále velmi zajímalo, kam tento portál vede, proto dal oboum rytířům vojsko a poslal je tam. Malou část nechal hlídkovat na jihu.

Když Fergas, Glavin a jejich vojáci stanuli na druhé straně brány, nebylo zde žádné stopy osídlení, ale po cestě dál začali objevovat víc a víc vesnic, až došli ke hradbám pevnosti. Silně přemýšlěli, čí by to mohla být pevnost, podle okolních vesnic by usuzovali, že lidí, ale nikoho se nezeptali, proto se Fergas s vojskem vrátili zpět a Glavin s dvouma zvědama šli prozkoumat pevnost a okolí. Glavin šel na sever k pevnosti a zbylí zvědi se rozdělili na východ a západ od portálu. Další den, když se všichni vrátili a ujasnili si, co se kde nachází, se rozhodli, že část vojska s Fergasem a Glavinem se vydá do pevnosti, protože zjistili, že tam jsou lidé a ti jsou jejich spojenci. Zbytek se vrátí do trpasluje se zprávou, cesta bohů je bezpečná, že poblíž jsou lidé.

Když došli do pevnosti, teď jen s pár trpaslíkama, hned se ptali, kudy se dostanou ke králi. Tam se dozvěděli, že v jejich zemi je málá pevnost, která je obsazena nekromanty, ale přesný počet nikdo nezná, prý se tam snaží něco čarovat. Fergas se rozhodl, že z velkého žoldu, který dostává a z peněz, které dostal za své služby najme vojsko a půjde dobýt tu pevnost. Dva týdny sháněl armádu a plány pevnosti. Zjistil, že k hradu vedou podzemní tunely, které zde vykopali skřeti, když kdysi dávno pevnost dobývali. Tam bude moct poslat trpaslíky, ti se tam svou výškou akorát vešli a navíc byli zvyklí z dolů. Pak nechal postavit katapulty a obléhací stroje.

Byl večer, když zahájil útok. Střídal zapálené šípy s normálnímy, které nebyly ve tmě vidět. Začaly střílet i katapulty. Podzemními tunely vtrhli do pevnosti trpaslíci a překvapení nekromanti se nezmohli k velkému odporu. Otevřeli bránu a venku čekali lidští bojovníci, kteří vtrhli dovnitř a pozabíjeli zbytek nekromantů. Po vítězné bitvě jeli do země Králů oznámit králi vítězství nad nekromanty. Toho dne dostal Fergas dobyté území, které zbavil nekromantů. Vrátil se na hrad, nařídil ho uklidit, přece jen to nebyl pěkný pohled na mrtvé těla. Fergas se šel porozhlédnou po hrádku radši měl ale při sobě meč i štít. Když sestoupil po točitých schodech do sklepení, uslyšel jakýsi nářek nebo sténání otevřel dveře, ale od tamtud to nešlo. Jako kdyby to šlo ze zdi. Zjistil, že tam jsou omítnuté dveře, takže to vypadá jako zeď, ale klika je asi jen zevnitř. Vykopl dveře a uvnitř spatřil dívku přivázanou ke zdi. „Pomož mi!“ vykřikla. „Pomož mi prosím“řekla už skoro polohlasem s jiskrou naděje v očích. Fergas se rozhlédl okolo, jestli tam nikdo není, ale když nikoho neviděl rozběhl se k dívce a pár ranama přeťal pouta. Dívka ho objala se slzama v očích. Cítil, jak se její vyhublé tělo chvěje strachem. Měla krásné světlé vlasy a středně velkou postavu. Jen bylo poznat, že tu byla dlouho držena bez jídla. „Nemej strach, já ti neublížím, nikdo ti už neublíží, žádný nekromant už zde není. Jaké je tvé jméno?“ Dívka zvedla hlavu „Jmenuji se Ariana.“ „Krásné jméno. Dnes si půjdeš odpočinout Ariano. Nechám ti připravit pokoj s čím si budeš přát.“ „Děkuji. Jsi šlechetný pane.“ „Říkej mi Fergas. Teď pojď za mnou. Nechám ti připravit pokoj, který si vybereš.“ Oba vyšli ze sklepení. Ariana si vybrala pokoj, ve kterém zůstala. Fergas ho zatím nechal přpravit a šel jí obstarat nějaké jídlo. Když přišel s jídlem, Ariana už spala. Položil jídlo na stůl a odešel prohledávat jiné pokoje. Našel zde listiny, které byly popsány nějakým zvláštním písmem. Všechny ty papíry vzal a schoval si je k sobě, přece jen by se mohli hodit. Když šel kolem pokoje Ariany, slyšel, jak něco říká. Vešel dovnitř a stále opakovala „Nic vám neřeknu. Nikdy. Nic se ode mě nedozvíte!“ Fergas si sedl na židli, které byla vedle její postele a dlouho přemýšlel. Pak uviděl v polici na protější zdi nějaké papíry. Došel k nim a poznal, že na obrázku je namalovaný klíč, který dostal od záhadného starce a stále ho nosí u sebe. Vzal všechny papíry a začal je luštit, jestli v tom není nějaký smysl, ale nic nerozluštil. Již byl skoro večer, hrádek byl poklizený, stráže byly na svých místech, které Glovin určil a zbytek armády s ním prohledávalo a kreslilo mapy okolí. Fergas šel spát do své místnosti, která byla vedle pokoje, kde spala Ariana. Ráno se šel podívat do jejího pokoje, ale ona zde nebyla. Jen jídlo bylo skoro všechno snězené. To ve Fergasovi vyvolalo zmatek. Rychle začal prohledávat všechny kouty, pokoje a komory. Stráže mu na jeho otázky, zda někdo opustil hrad odpověděly, že ne. Když otevřel dveře do místnosti, kde předtím našel spoustu papírů, uviděl Arianu, jak něco hledá. „Co tu děláš?“ řekl Fergas. „Hledám takové papíry a svitky. Jsou pro mě velmi důležité.“ řakla už skoro pláčem. „Nějaké papíry jsem zde našel. K čemu je potřebuješ?“ „Teď už to stejně asi víš.“ Můj otec byl mág. Já se také učím magii. Otec mě mnoho naučil, ale nedávno zemřel a zbyly mi po něm jen magické formule, náčrt klíče a tento amulet. Nekromanti mě... „Náčrt jakého klíče?“ přerušil ji Fergas „ „Ano. Klíč, který ukrývá nějaké velkétajemství. Když se dostane do ruky někomu zlému a zneužije ho, tak má v rukou celý svět. Ten klíč dal nějakému mladíkovi, který by toho nikdy nezneužil. Toto mi řekl před svou smrtí. Víc toho nevím.“ „Dobrá, pojď tedy se mnou. Všechny ty čarovné formule mám schované. A na tomto hrádku můžeš zůstat. Na jak dlouho budeš chtít. Jsi zde mým hostem.“ „Děkuji ti, jsem ti navždy zavázaná.“ Došli k Fergasovi do pokoje. „Tak zde to je, je tu i ten nakreslený klíč.“dopal ji vše, co chtěla. „Nevím, jak ti mám za vše poděkovat. Za to, že jsi mi zachráníl život a to co jsi pro mě udělal.“ „Nemusíš mi děkovat, mě postačí tvoje přítomnost zde“zasmál se Fergas. „Zůstanu velmi ráda.“ Ariana si prohlížela kouzelné svitky a když se jí dostal do ruky náčrt klíče, Fergas se zeptal: „Nechceš vidět pravý klíč?“ přiložil ho k náčrtu. „Opravdu. To je on!“ vykřikla radostí. „Kde jsi ho vzal?“ „Tvůj otec mi ho dal“ řekl s úsměvem na tváři.“ „Vážně? Tak to jsi ten čestný a sprvedlivý mladík.“ „Podle toho, co jsi mi říkala, tak ano.“ zasmál se Fergas. „Co po tobě chtěli nekromanti?“ Umím seslat blesk a v těchto papírech je i zaklínadlo na seslání smrtícího démona. S tímto by byli v bitvách mnohem úspěšnější.“ No,...ještě štěstí, žejsme je zastavili než stihli napáchat škody.“ Ještě dlouho si povídali o tom, co se jim přihodilo a o mnoho dalších jiných věcech. „Pane, pane!“ ozval se křik z nádvoří. Fergas vyhlédl z okna a tam stál udýchaný posel. „Ano? Co potřebuješ?“ „Pane, směrem k nám se blíží nekromanti, dobývají vesnice a blíží se směrem k nám.“ „Držte pozice, já zatím ze zlata, které zde zbylo po nekromantech nechám naverbovat armádu. Ať vám dává další rozkazy Glavin.“ „Ano pane.“ Posel se otočil a běžel zpět za Glavinovou družinou. Fergas poručil, aby se všichni muži, kteří zde jsou sešli na nádvoří. „Rozběhněte se na všechny strany a všude vzkažte, že kdo se přidá do armády jen na obranu nekromantů, dostane 10 zlatých, kdo zůstane ve vojsku, bude dále dostávat pěkný žold několika zlatých.“ Ještě určil kam a do kdy mají všichni dojít. „Stráže zůstanou zde a ještě dva muži, kteří budou dělat osobní stráž Arianě.“

Jeho svěřenci zverbovali hodně mužu, když ale Fergas viděl, kolik je nepřátel, až mu zatrnolo. S Glavinem vymisleli plán. Celá pěší armáda bude připravena v temném hvozdu, na skalách bude hodně lučišníků a muži co nemají zbaně a budou na nepřátele shazovat balvany. Další část vojska budou jezdci na koních, kteří objedou skály přez šedé hory a vjedou nekromantům přímo do zad. Tak se taky stalo. Zprvu jen lučišníci ukrytí na skalách stříleli dolů na nekromanty jednu salvu za druhou. Až šli pod skalama, začaly se na ně sypat balvany a až byli blízko pěchotě, ti vyběhli do krvavého boje. Najednou zčernalo nebe a tři blesky slétly k zemi. Zabilo to mnoho lidských a trpasličích vojáků. Nikdo nečekal, že nekromanti umí kouzlit blesky. Fegas věděl, že se to naučili z Arianiných listin, ale nečekal, že to někdo z nekromantů přebývajících v hrádku stihne říct dalším. Ale teď nemá čas na přemýšlení. Pomale se dostává do středu boje. Svým mečem se ohání jako nepřemožitelný. Z dálky viděl jízdu, jak jede nekromantům přímo do zad. „Teď“ zařval na Glavina a pár dříve zvolených vojáků. Všichni se rozběhli ke skále a podél skály se probíjeli kupředu. V tuto chvíli byli nekromanti obklíčeni a jejich velitel byl nekde uprostřed. Ve chvíli, když Glavin a pár vojáků bojovalo u skály, vylezl do malé výšky, která ale stačila, aby viděl jejich velitele. Poznal ho, měl pozlacenou zbroj a byl obklopen několika elitními vojáky, ale Fergas neváhal, nikým nepzpozorován vytáhl luk, šípy a vystřelil na něj. Prvním šípem minul. Trefil jeho strážce stojícího vedle něj, Otrávení šipka se mu zabodla do ramene. Voják po pár vteřinách padl k zemi. Nekromantský velitel znepokojel. Tentokrát si dával veliký pozor. Fergas počkal, až nedával pozor a začal něco velet. Teprve v tu chvíli nadešla jeho chvíle. Teď už nesměl minout. Zacílil velmo opatrně a přesně. Šíp ho zasáhl do hrudi. Velitel zasažen a sražen smrtelnou ranou k zemi se už jen válel v posmrtných křečích po zemi. „Sestřelil jsem ho!“ zařval Fergas a rozběhl se ke Glavinovi. „Konečně, už jsem myslel, že zde zůstaneme obklíčeni. Musíme se vrátit mezi naše vojáky, zde už to dlouho neudržíme.“ „Ústup, úkol splněn, vraťte se mazi naše vojsko!“ Malá zkupinka bojovníků se začala probíjet zpět. Ale byli velmi daleko, mezi nekromanty. Zkupinka se rozdělila na dvě menší. Tak první stihla proběhnout podél skal a vrátit se mezi vojsko. Když udýchaný Glavin začal hledat Fergase, aby se domluvili, jak budou dále postupovat, nikde ho neviděl, ani o něm neslyšel. Teprve teď si uvědomil, že zůstal někde mezi nekromanty. Dlouho se s vojkem zase probíjeli zpátky k místu, odkud před chvílí útíkali. Kyž byli na tom místě, po Fergasovi zde nebylo ani stopy. Bitva se vyvíjela dlouho, skoro jeden den, ale přece jen vyhrálo Fergasovo vojsko. Glavin procházel mezi mrtvými těly. Najednou spatřil Fergase, jak leží bezvládně mezi hrstkou jeho spolubojovníků. „Fergasi!“ zvolal Glavin. „Ne, ještě nezemřeš, já tě tu nenechám!“ Když se dotkl jeho krku, cítil ještě velmi slabý nepravidelný tep. „Fergasi, příteli můj! Ještě nenadešel tvůj čas a já tě tu nechám!“ Fergas na smrt vyčerpaný a několikrát zasažený mečem pootevřel oči, pohlédl na trpaslíka. „Glavine, prosím.“ řekl velmi tiše Fergas „Prosím – Ariana“ vydechl „Miluji – milu - ji ji. Prosím vyřiď ji to a postarej se o ni bratře.“ Toto bylo Fergasovo poslední slovo, které řekl. „Jsem pro něj jak bratr, řekl mi bratře a já ho zde nechal zemřít.“ řekl zoufalý Glavin se slzama v očích. Ale pohřeb budeš mít více než královský. Ještě dlouho na tebe budou lidé vzpomínat, co jsi pro ně udělal. Glavin s pomocí Zbylích vojáků odvezli Fergasovo tělo na hrádek, kde byla Ariana.

Tak když se dozvěděla, co se stalo, tak se zamčela do svého pokoje. Nikdo nevěděl, co dělá, jen bylo slyšet její pláč. “Nemohu uvěřit, že Fergas...“ „Já také ne.“ Uklidňoval ji Glavin. „Do poslední chvíle jsou doufal, že přežije, ale už byl moc vysílený a ztratil mnoho krve. V boji nás nepřátelé velmi překvapili. Vyčarovali a seslali na nás blesky, kvůli tomu jsme ztratili část armády a Fergase jsme nestihli najít včas.“ „Teď jsi mi vnuknul myšlenku, jak vrátit Fergase k životu.“ „Já? Vážně? A jak?“ „Na nic se nevyptávej. Musím spěchat. Sežeň mi koně, já si zatím vezmu nejpotřebnější věci a vyrazím.“ Když Ariana došla na nádvoří, čekal zde Glavin se dvouma koni. Ten jeden byl menší, jiné rasy. „Jedu s tebou. Fergas chtěl, ať na tebe dávám pozor a chci pomoct mu vrátit život.“ „No dobrá, tak nasedni a jedem.“ „Kam vůbec pojedeme?“ To ti povím po cestě, teď si vše urovnám v hlavě.“ S nimi vyjel ještě jeden posel, kterému Glavin po cestě řekl, co mají dělat za jejich nepřítomnosti. Před západem slunce stihli dojet do modrých hor. Zde si zatím odpočinuli. „Ka tedy jedeme?“ zeptal se Glavin. „Tady v Mordých horách je portál, který vede k přístavu Torment v ostrovním království. Tudy pojedeme to přístavu Torment a necháme se lodí přepravit do přístavu Kythie. Odtud pojedeme do Mramorové věže, kde sídlí mág Bergon...